"This one ain't short one, man! For real!"
Hned v úvodu bych rád zmínil, že jsem si vědom toho, že se sekce v níž se nachází tento příběh jmenuje Shorsties, původně příznačně délce příběhů v ní. Tento příběh je však oprášený a poupravený, tudíž nebyl napsát se shorsties záměry, má však něco do sebe. Možná právě proto jsem ho rozdělil na více částí, aby čtenář zůstal napjatý a plný očekávání. Tady to je.
Vidět mraky a chtít létat, část první.
“Vidíš ty mraky, Yocí? Taky bych si chtěl takhle lítat, plout si pomaličku oblohou, nechat se unášet větrem, nikam nespěchat, jen tak si plout. Nebo ptáci, ahh, jak bych si přál býti ptákem, mít křídla, která by mě odnesla, kam jen bych jim poručil, a vítr mi dovolil. Nemít omezení, pouze vesmír by mi byl hranicí, ale stejně co tam, když tam se lítat pořádně ani nedá, lepší být tady, tady nad zemí a cítit krásný vítr svištící skrze vlasy, stejně jako ptákům skrze perutě. Co ty, chtěla bys taky umět létat?” vyloudil ze sebe najednou Uver ležící v trávě s rukama za hlavou a bosými chodidly přes sebe. Tam na kopci nad vesničkou, kde vedl farmu po svém zesnulém otci, se svou matkou a zbylými sourozenci. Pak otevřel oči a nad sebou viděl jenom převrácený obraz rohaté bílé kozy, přežvykující trs trávy. “Ach, co ty bys o tom taky mohla vědět viď, ty rohatá.” povzdechl si. Utrhnul zelené stéblo trávy, vrazil ho do koutku, popotáhnul potrhaný slamák trochu víc do čela a dál si v poklidu přežvykoval stejně jako ta rohatá Yocelin.
Uverovy dny šly jeden za druhým, týden za týdnem plnil měsíce a měsíce se měnily v roky. Byl nejstarším synem ze 4 dětí a měl tudíž na starosti chod statku a byl mladším sourozencům, 2 sestřičkám a jednomu, nejmladšímu, bráškovi, otcem. Musel se starat o všechen dobytek, pole, pracovní stroje a prodej veškerých surovin, které vyprodukovali. Časy však byly zlé a zemi zužovala horka a velké sucho, mnoho jiných farmářů a zemědělců přišlo o mnoho kusů dobytka i osázených polí, jelikož všechno uschlo nebo ani nevyklíčilo. Avšak statek Uverovy rodiny byl na strategicky poměrně dobrém místě, jelikož byli blízko k vodě, dokonce i podzemní prameny proudily pod jejich domem, tudíž měli i dost vody ve studni. Díky tomu se jim pořád relativně dařilo a naneštěstí ostatních k nim přecházeli jejich klienti jelikož jejich služby nebyly díky horku takové jako dřív. Někteří to přijali jako jistou věc, se kterou se nedá nic dělat, jiní byli zapšklí a cítili určitou dávku záště a nevraživosti vůči Uverově rodině. Někdo větší, někdo zase menší.
Žena se čtyřmi dětmi a celá chovnost nebylo však to jediné, co zůstalo po zesnulém otci, ten měl ještě mladšího bratra. Mladší bratr, Jensen, byl právě jedním z farmářů postižených suchem a přišel o velikou část úrody, dokonce i pár kusů jeho dobytka podlehlo vysokým teplotám a odešlo na onen svět. I přes rodinné vazby, které však prý byly, podle jeho slov, zpřetrhány bratrovou smrtí, se řadil právě k té skupině sousedů, které zrovna Uverovu rodinu v lásce neměla. Navíc si připisoval své nároky na statek, jelikož byl dříve jeho rodiny, ale byl vyplacen svým zesnulým bratrem a koupil si za to pozemky nové, které nyní však už nebyly úrodné. Závist je však téměř všude a tady v tom případě tomu nebylo jinak, naopak jí bylo na rozdávání. Jensen začal být rodině jeho bratra na obtíž, přestože se mu snažili pomoct, když to bylo v jejich moci, například dodávkou krmení pro dobytek nebo pár litry mléka pro rodinu. Jensen to však nebral jako pomoc, ale spíše jako provokaci a urážku, že si ho tím podle něho prý kupují. Občas jim rozsypal na cestu šrouby a hřebíky, aby píchli pneumatiky, občas přestřihnul pletivo aby se mohl dobytek volně proběhnout. Občas ukradl vajíčka nebo rovnou celou slepici, nikdo však nic stále netušil a měli to za práci nějakých vtipálků ze sousedství nebo souhru zvláštních náhod a snažili se dál pracovat na udržení statku v chodu.
Jednoho dne, stejného jako mnoho ostatních, kdy slunce bylo na vrcholku oblohy, zvuk traktorů a motorových pil zněl z dáli, suchým větrem se nesla vůně čerstvě nařezaného dřeva a bzučení hmyzu vám dávalo pocit, že je všude okolo, Uver ležel v nažloutlé trávě, klobouk strčený do čela a v koutku převracel stéblo trávy. Otevřel oči, posunul si klobouk a koho neviděl, zase svoji oblíbenou kozu Yocelin. Ta nad ním stála a zase přežvykovala trs trávy, tak jak to měla ráda, pak ale najednou cosi Uver zahlédl na obloze v dáli, zaostřil a viděl letadlo. Mladík vyskočil ze země, dal si ruku nad oči, aby mu do nich nesvítilo slunce a mohl si letadlo dobře prohlédnout. Chtěl zavolat sourozence, ale najednou mu přišlo, že se z letadla kouří. Letadlo mělo poškozený motor a blížilo se k zemi, naštěstí nepadalo střemhlav dolu, ale připravovalo se na nouzové přistání a nejlepší plochou se pilotovi zřejmě zdály louky, kde Uver pásl zrovna kozy. Ten stál na stejném místě jako přikovaný a pozoroval co se bude dít. Louka byla v mírně nakloněném táhlém svahu, Uver a Yocelin stáli na vršku, letadlo jim přelétlo nad hlavou a kousek za nimi, potácející se ze strany na stranu. Kola mělo vytažené, ale hned při prvním kontaktu se zemí se pravé přední kolo ulomilo, letadlo se trochu odšťouchlo od země, překlopilo se druhou stranou k zemi, srovnalo se a s hlučným skřípotem od kroutících se plechů dosedlo na louku, ve které zanechalo asi 5 metrů dlouhou rýhu a zastavilo se.
Celá rodina byla svědkem téhle nevídané události, až na Julii, matku, která připravovala večeři v kuchyni, na kachlových kamnech. Zrovna míchala česnekovou polévku, když se na polici zachvěli vyskládané sváteční talíře a slyšela zvláštní plechovou ránu, jak letadlo přistálo a bouchlo o zem. Podívala se z okna, viděla jak děti utíkají na kopec, kde viděli nejstaršího bratra pasoucího kozy. Uver mezitím doběhl k letadlu jako první. V letadle viděl sedět pilota svírajícího se v křeči, rukama mačkal knipl v křeči tak pevně, div že ho nerozdrtil. “Jste v pořádku pane? Není vám nic?” volal pasteveček na pilota, odpovědi se však nedočkal. Pilot seděl dál jak přikovaný s kamenným výrazem ve tváři, jako kdyby viděl smrt, “Ááá, dobré odpoledne vážení. To máme dnes krásný den, jako stvořený pro menší vyhlídkový let, šťastný let, pojďte pojďte!” z ničeho nic spustil pilot cizinec, který se pořád křečovitě držel řídící páky a koukal do slepa, byl v šoku. “Jste v pořádku? Vypadáte vyděšeně pane, já jsem Uver a tohle jsou moje dvě sestřičky Ane a Jane. A támhleten prcek, to je Steffan. Pomůžeme vám.” spustil mladý Uver, načež cizinec ztratil vědomí a omdlel. Když se jim podařilo vytáhnout pilota ven z kokpitu, u letadla již byla maminka a jala se péče o cizineckého letce, kluky poslala zkontrolovat motor, který stále doutnal a holčičky jí pomáhaly s ošetřováním. Obvázali pilotovi rány, vyrobili dlahy na zlomenou nohu a odnesli ho do ložnice, kde muže uložili do postele k odpočinku.
Když se druhého dne zraněný probral viděl vedle sebe sedět dva mužíčky, Uvera a Steffana, “Kde to jsem a kdo jste vy? Kam jste mi dali letadlo? Ztroskotal jsem, tak kde je?” zasypal je otázkami. Uver mu řekl, co všechno se stalo a kde je, že omdlel z šoku a že má zlomenou nohu, kterou už měl obvázanou a vyztuženou dvěmi dlahami po stranách. “Sákryš herdek, co ta noha zpropadená, každopádně mockrát děkuji chlapci. Vypadá to, že jste mi zachránili život, jakže se to jmenujete? Ale krucipísek, ani nevím jestli jsem vám řekl své jméno, Monteg von Olmor jméno mé a hrabě taky...” nenechal chlapce ani říct svá jména a pokračoval dál “...dostal jsem se na farmu zesnulého Rosslena Hardtwiga?” chlapci se na sebe mlčky podívali a vyměnili si nechápající pohledy. “Ano, to jste tady správně.” jal se Uver odpovědi. “Tak to mne velmi těší. Přináším vám svou skromnou nabídku pánové. Mám svou práci rád a dělám jí s radostí kamkoliv vejdu, či přistanu. Raději bych to však probral s vaším otcem a řekl mu své nápady, je doma?”.
“Bohužel pane, náš otec už tu s námi není. Máme se sourozenci už jenom maminku. Já se tu s ní starám více méně o chod celého statku.” odvětil Uver, v tom vešla Julie, nesoucí tác s jídlem, pitím a léky proti bolesti pro hosta. V tu ránu, jak pilot viděl Julii, spadla mu čelist, rychle se však zmátořil. Nikdo nic nepoznal a rátil se zpět do role nadšeného pilota a obchodníka.
Dobrý? Líbilo se? Klidně dejte vědět, budu moc rád i za korekce a připomínky, děkuji.
Pokračování příštěě..
Comentarios